Ensemble FLAIR

Svým nástrojovým obsazením a přítomností sólové zpěvačky vychází FLAIR z moravské lidové tradice: zde, na Moravě, se všichni členové FLAIRu narodili, zde žijí a zde naplňují svět hudbou a zpěvem. Tu a tam si však FLAIR "odskočí" pro textovou či melodickou inspiraci do sousedního Slezska, na Slovensko, ale i do Rumunska, Moldávie nebo prostě jinam...

Obsahem přináší FLAIR symbiózu hudby lidové a hudby vážné. Stálé obsazení muzikantů bez alternací spěje k sehranému a sezpívanému "FLAIRu", který svým repertoárem vychází z Leoše Janáčka, Bély Bartóka, ale i z odkazu karpatských hudců, bukurešťských Romů a v neposlední řadě ze skladatelských kreací svého uměleckého vedoucího Jan Rokyty mladšího.

Ensemble FLAIR spatřil světlo muzikantského světa na podzim roku 2014 a jeho krátká kariéra se doposud vyvíjela takto: po úspěšném startu v rozhlasovém cyklu "Zpěvem k srdci" získal FLAIR v dubnu roku 2015 prestižní 1. cenu v Mezinárodní rozhlasové soutěži "Grand Prix Svetozára Stračinu 2015" (za hudební zpracování moravské lidové písně "Ej, lásko, lásko"), hned poté natočil své první album pod názvem "Od pramenů k moři..." (Indies Happy Trails), v témže roce hostoval v televizním pořadu "U nás" Magdaleny Múčkové (TV NOE) a v roce 2016 se velkou mírou podílel na profilovém albu své sólistky Kláry Obručové pod názvem "V klíně rodných hor" (Indies Happy Trails). Poslední jmenované CD se těší velkému zájmu hudebních recenzentů a kritiků.

Obecně lze poetiku nadžánrových kreací FLAIRu přiřknout jeho jednotlivým členům takto: barevný a verzatilní hlas Kláry Obručové osciluje mezi valašským folklorním festivalem, renomovaným klasickým pódiem a nočním klubem někde v Rumunsku, housle Petra Valy střídají jednoduché - avšak o to těžší - rovné tóny bez vibráta s šestnáctinovými notičkami závratných rychlostí, klarinet Jiřího Pivovarčíka lká zaslzelou východoslovanskou duší avšak umí štěbetat i po maďarsky, Jiří Pospěch je tu lidovým kontrášem, tu zase sólovým violistou medově zabarvených tónů, kontrabasista Lukáš Švajda tvrdí muziku od témbrů ryze romských přes rychlé osminové doprovody až po smyčcová sóla nebezpečně blízko u kobylky či dokonce i za ní... No a nakonec: uměleckému vedoucímu Janu Rokytovi ostává nejen cimbál a občas i jiné hudební (především dechové) nástroje, ale i starost (ale především radost) psát a upravovat pro FLAIR. Činí tak nejen k potěše své zpěvačky a muzikantů, ale i k potěše všech posluchačů a příznivců, jejichž srdce si FLAIR během své krátké existence získal a ještě získá.